Řecké souhlásky se čtou tak, jak je uvedeno na první stránce. Zvláštní poznámku si zaslouží především písmeno gamma a sígma.

1. gamma se čte ve většině případů jako "g ", pouze před gamma, kappa, chí a ksí se čte jako české "n " ve slově "banka ": Σφίγξ [sfinx] (Sfinga); ἄγγελος [angelos] (posel)
2. sígma se čte jako "s ", a to i mezi samohláskami: Μοῦσα [músa]; Ἰησοῦς [ijésús] (Ježíš)
3. pravopisnou zvláštnost má písmeno ró, které se na začátku slova píše vždy s ostrým přídechem (aniž by bylo nutné to zdůrazňovat ve výslovnosti): ῥήτωρ [rétór] (řečník)
4. théta se nečte jako anglické "th ", ale spíše jako anglické "t " s velmi výrazným přídechem, tedy podobně, jako bychom vyslovili po sobě svázaně české hlásky "t " a "h ".

A ještě jedna ryze praktická poznámka:

• Pro první samostatné krůčky je dobré si uvědomit, že řečtina neměla hlásku "v ", a že řecké "ν " se čte "n ", ačkoli se zmíněnému českému písmenu podobá.

Klasifikace souhlásek

způsob artikulace		okluzivy, závěrové				konstriktivy, úžinové
sluchový dojem		explozivy, ražené				frikativy, třené		likvidy, plynné		semivokály, polosamohl.
								laterály	vibranty
znělost		nezn.	znělé	nezn. aspir.	nasály - nosové	nezn.	znělé
místo arikul.	labiály, retné	p	b	ph (φ)	m					w = υ ve dvojhl.
	alveoláry, dásňové*	t	d	th (θ)	n	s	z	l	r
	palatály, předopatr.									j = ι ve dvojhl.
	veláry, zadopatr.	k	g	kh (χ)	[ŋ] = γ před κ, γ, χ, ξ
	laryngály, hrdelné						h

* My používáme tradiční, i když nepřesné označení "zubné".

Poznámka: Výslovnost erasmovská, kterou používáme my, se od této tabulky odchyluje zejména v oblasti neznělých aspirovaných okluziv.

Podle Grepl, M. - Karlík, P. a kol., Příruční mluvnice češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1995, s. 34, 38 a Palková, Z., Fonetika a fonologie češtiny, Praha: Univerzita Karlova, 1994, s. 209 pro řečtinu upravila D. Muchnová, zjednodušil a vysvětlivkami v závorkách doplnil J. Pavlík.